Hemeroidy a jejich léčba

První linii léčby hemeroidů tvoří tzv. konzervativní léčba. Za základ lze považovat změnu stravovacích návyků. Je nezbytně nutné do svého jídelníčku zařadit dostatek vlákniny, která ovlivňuje činnost střev a dodává stolici vhodnější konzistenci. Podstatný krok tvoří i dostatečný příjem tekutin a vynechání živočišných tuků. Jelikož se v případě hemeroidů dá defakto mluvit o křečových žílách je dobré věnovat pozornost i svým cévám. Vitamín C, E, flavonoidy zlepšují krevní oběh a posilují žilní stěny. Tok krve např. podporuje gotu kola, koňský kaštan či listnatec kopinatý. Zvýšená pozornost by měla být věnována i hygieně. Po každém vyprazdňování by mělo následovat pečlivé opláchnutí a následná aplikace hojivé masti. Krom mastí lze využít i čípků, které taktéž napomáhají v hojení a mírní svědění či bolest. Při těžším průběhu je doporučována aplikace sedacích koupelí, velice účinný je odvar z dubové kůry. Široký sortiment doplňků, mastí, čípků i dubová kůra jsou běžně k dostání v lékárně a v počátečních stádiích vnějších hemeroidů, lze dosáhnout jejich ústupu i bez návštěvy lékaře.


Nemají-li metody konzervativní léčby žádný efekt, lze přistoupit k ambulantnímu zákroku. Nejrozšířenější metodou je používání elastických gumiček, kterými se hemeroid podváže. Tím se dosáhne jeho odumření a během 5 až 7 dnů odpadá. Je-li lokalizace v hloubce alespoň 1 cm, jedná se o bezbolestný zákrok, projevující se pouze dočasným tlakem v oblasti konečníku. Během unipolární elektrokoagulace vám připevní jednu elektrodu k jakékoliv části těla, běžně ke stehnu a druhou přiloží na hemeroidní uzel. Přibližně po 10 minut se slabým výbojem vyvolá chemická reakce na záporné elektrodě, čímž se docílí sražení krve. K odstranění menších kusů lze úspěšně využít laseru. Na stěny hemeroidních žil se působí infračerveným zářením, což vede k jejich uzavření. Dále se využívá tzv. sklerotizace, při níž je do hemeroidu vstříknuta látka, jenž zapříčiní aseptický zánět. Toho lze dosáhnout i pomocí bipolární koagulace či kryoterapie. Posledně jmenované metody jsou v dnešní době považovány za zastaralé a k jejich použití dochází jen výjimečně. Ke klasické operaci se přistupuje pouze u pacientů, u nichž dochází k trvalému vyhřezávání nebo častým trombózám.