Hemoroidy provázejí lidstvo od samého počátku a dle časnosti výskytu ve starověkých písemnostech byli i tenkrát rozšířeným problémem. Cenu za jejich ošetření upravoval již Chammurapiho zákoník, sepsaný v 18. století před naším letopočtem. Egyptští panovníci měli pro potíže spojené s konečníkem vlastního lékaře, který při jakémkoliv náznaku obtíží nechal podávat projímadla či čípky. Již touto dobou bylo hojně využíváno klystýru. První zmínky o provedeném operativním zákroku pocházejí z dob starověkého Řecka. Tyto metody však byly spojeny se značnou bolestivostí, dlouhým hojením a příležitostně docházelo k narušení funkce konečníku. O moderní léčbě lze mluvit přibližně od čtyřicátých let 20. století, kdy byli značně vylepšeny současné způsoby. Pojmenování nemoci s typickým příznakem výtoku jasně červené krve spojeného s vyprazdňováním, pochází od Hippokrata. Haimorrhoides je odvozeno s výrazu pro haima = krev, rhein = téci. U nás bylo používáno pojmenování zlatá žíla, to se však příliš neujalo a zlidovělo zkomolené hemeroidy.
Jedná se o poměrně časté onemocnění, jenž během života potká každého druhého člověka. Obvykle se s hemeroidy setkáváme až po třicátém roce života, avšak poslední dobou jsou běžné i u mladých mužů kolem 20 let. U žen je jejich výskyt často spojen s obdobím těhotenství. I když je hemeroidům věnována velká pozornost po mnoho staletí, stále se nepodařilo odhalit jejich přesnou příčinu vzniku. Lze však předpokládat, že se jedná o kombinaci několika rizikových faktorů. Za klíčový je považován zvýšený nitrobřišní tlak způsobovaný potížemi s vyprazdňováním, těžkou fyzickou prací, nadváhou či již zmíněným těhotenstvím. Avšak ne každý kdo trpí zácpami a vystavuje se delšímu vysedávání na toaletě s usilovným tlačením má hemeroidy. To ukazuje na vliv dědičnosti, kdy stěna sliznice nad cévní pletení dosahuje menší tloušťky. Za rizikové faktory se dále považuje sedavý způsob života, vysoký krevní tlak a nezdravé stravování. Vliv stravy je sice nepřímý, zato však poměrně podstatný faktor a její úprava je považována za základ léčby lehčích forem hemeroidů. Do jídelníčku je potřeba zahrnout dostatečné množství vlákniny, která ovlivňuje funkci střev. Dodržovat by se měl i správný pitný režim, příjem tekutin ovlivňuje konzistenci stolice a tím snižuje riziko poškození sliznice.
Hemeroidy jsou uzlovité rozšířeniny v žilních pleteních pod řitní kůží a pod sliznicí konečníku. Jejich funkcí je ochraňovat svěrač při průchodu stolice a docílit naprostého utěsnění otvoru. Většina lidí o jejich existenci či funkci nemá ani ponětí do chvíle, kdy dojde k jejich narušení. Defakto se jedná o stejné onemocnění, jako jsou křečové žíly, jen se vyskytuje v mnohem intimnější partii těla. Hemeroidy se dělí na vnitřní a vnější. Pro vnější je mnohem výstižnější výraz anální trombózy, čili krevní sraženiny tvořící polokulovité vyklenutí kolem řitního otvoru. Příznaky jejich akutní fáze se povětšinou objevují po zácpě, průjmu či změně stravovacích návyků. Jeho délka se pohybuje kolem 5 dnů, poté dochází ke vstřebávání sraženiny. Po ní však zůstávají na kůži výčnělky, jenž znesnadňují hygienu a mohou vyvolávat nepříjemné podráždění kůže. S tím je spojeno i zvýšené riziko opětovné trombózy, která je velice bolestivá.
Mnohem častější bývají vnitřní hemeroidy. Při zvýšeném tlaku na oslabenou žilní stěnu se začíná tvořit výduť. Zpočátku se neprojevuje žádnými komplikacemi, až v okamžiku, kdy začne zasahovat do průsvitu konečníku, dochází během vyprazdňování k jejímu poranění. To je spojeno s typickým příznakem jasně červené krve, jejíž množství se může pohybovat od několika málo kapek na toaletním papíře po odkapávání do mísy. Při častém krvácení poté hrozí riziko anémie. V pokročilejším stádiu nastává prolaps. Zvětšená cévní tkáň naplněna krví se následkem tlaku při vyprazdňování dostává mimo konečník. Zpočátku se během krátké doby zatáhne zpět, později ji je nutné zatlačovat prsty a v konečném stádiu ji již nejde vrátit. Prolaps je spojen se zvýšenou produkcí hlenu, jehož součástí jsou zbytky krve a stolice. Jeho přítomnost vyvolává vlhkost pokožky, což vede k jejímu podráždění. Vnitřní hemeroidy na rozdíl od vnějších jsou nebolestivé, přítomnost bolesti naznačuje na vznik trombózy či zaškrcení cévek.